Řecko a jeho dluh

23.5.2011 14:35

V posledních dnech opět vystoupily do popředí problémy Řecka s financováním jeho nabobtnalého státního dluhu. Řecko je tak v popředí zájmu evropských politiků a samozřejmě také finančních trhů. Neuškodí proto, pokud se pokusíme o souhrnný pohled na současnou pozici Řecka i nástin možných scénářů dalšího vývoje.

Nejprve k aktuálnímu stavu: Řecký státní dluh v současnosti dosahuje cca 330 mld. EUR, což odpovídá zhruba 143% HDP. Za rok 2010 dluh vzrostl o cca 10% HDP (toto číslo můžeme považovat spíše spodní odhad. Jak je známo, v Řecku bývají konečná čísla vyšší než původní vládní odhady). Navzdory snaze o snížení deficitu jeho poměr vůči HDP ještě zcela jistě poroste. Odhady (podle mého názoru nereálně optimistické) hovoří o „kulminaci" dluhu na 390 mld. EUR. Tou dobou by Řecko mělo vydat na obsluhu dluhu 23 mld. EUR ročně. To znamená, že vláda bude muset na daních získat o 10% HDP více než ze státního rozpočtu vydá. Pro představu: u nás by 10% HDP představovalo cca 360 mld. CZK, tedy zhruba veškeré výdaje na důchody a nemocenskou v roce 2009. Tak drastické úspory v zemi, jako je Řecko, nebudou politicky průchodné. Politici tedy budou hledat možnost, jak si dluhové břímě ulehčit.

Pro všechny zúčastněné nejjednodušší a bezbolestnou variantou je z dluhů vyrůst díky ekonomickému oživení. Tato varianta však představuje ekonomické sci-fi. Země se již třetí rok nachází v recesi a ani výhled není optimistický. Předražená ekonomika služeb, která provádí drastické fiskální úspory a nemůže si pomoci devalvací měny, prostě s rychlým růstem HDP počítat nemůže. Za optimistický můžeme považovat předpoklad, že se v nejbližších letech podaří udržet nominální HDP na stabilní úrovni (tedy inflace + změna HDP = 0).

O něco reálnější možností je privatizace. Země se již zavázala, že v následujících 4 letech díky prodejům státního majetku získá 50 mld. EUR, což zjednodušeně představuje 12 mld. EUR ročně. Takto získané prostředky by umožnily snížit úspory, nutné ke stabilizaci dluhu na polovinu. Bohužel by privatizace musela pokračovat stejným tempem i po roce 2015, nebo by poté již Řecký HDP musel vcelku sině růst. V každém případě je nutné počítat s protesty ze strany odborů, které mají v zemi silnou pozici. Závěr: pokud bude privatizace rozsáhlá a úspěšná, může za velmi příznivých okolností Řecku otevřít únikovou cestu.

Buďme však realisty, mluvíme o balkánské zemi se silně socialistickými tendencemi. Předpokládejme, že rozpočtová mizérie sice přiměje Řeky skutečně zprivatizovat aktiva za 50 mld. EUR, bude jim to však trvat déle. Časem se podaří nastartovat ekonomický růst, ale ani ten nebude díky silné dluhové zátěži příliš silný. Bude tedy zapotřebí najít dodatečné zdroje, které umožní Řecku přežít. Jako vhodná cesta se nabízí nějaká forma tzv. měkké restrukturalizace. Nejprve nejspíše v podobě prodlužování splatnosti pomoci, snížení úroků z pomoci, později, až si na tu myšlenku trhy zvyknou i podobné kroky pro úvěry od všech věřitelů.

Podstatnou slabinou výše uvedených úvah je, že se zabývají pouze obnovením solvence, nikoliv však problémy s likviditou. Souběžně s výše popsanými scénáři tedy bude Řecko hledat zachránce, kteří mu umožní „přerolovat" úvěry maturující v nejbližších letech. V každém případě Řecko čeká ještě velmi dlouhá cesta k finanční stabilitě, na které mu bude hrozit zapadnutí do mnoha výmolů. Hrozí, že nějaké skupině věřitelů dojde trpělivost a bude se snažit prosadit radikálnější restrukturalizaci. Za jiných okolností by byla nejvhodnější variantou. Jenže manévrovací prostor Řecka je omezen jeho členstvím v eurozóně a finanční a politické náklady radikálnějšího řezu by byly pro Řecko a Evropu vyšší než v běžném případě.

Daniel Marván
Fio banka, a.s.
Prohlášení